Obec Černuc - Oficiální internetové stránky      

Bratkovice - letecký pohled

Bratkovice leží západně od Nabdína při Zlonickém potoce. Název vesnice vznikl pravděpodobně tak, že se jednalo o osadu lidí Bradkových, tedy těch, kteří patřili zemanu se jménem Bradek - Bratek. Ve 13. století drželi ves vladykové z Bratkovic. Z roku 1233 je znám Zbyšek z Bratkovic, v roce 1318 se připomíná Havel z Bratkovic. Rod bratkovských vladyků vymřel na konci 14. století. Vybudovali zde však tvrz, která se v pramenech poprvé připomíná v letech 1423 a 1437. Tvrz zanikla na počátku 16. století a přestala sloužit jako zemanské sídlo. Na jejím místě však zůstal poplužní dvůr.

Bratkovice sdílely po staletí společné osudy s Nabdínem. Ve středověku patřily obě vsi břevnovskému klášteru, který je z finančních důvodů a podle středověké praxe dával do zástavy šlechtickým, později i měšťanským rodům. Majitelů se zde vystřídala dlouhá řada. Na příklad roku 1524 koupil Bratkovice a Nabdín Ondřej Tatek z Kuří a později je dal věnem své dceři Anně, která se provdala za Václava Valkouna z Adlaru. Valkounové prodali obě vsi Hertviku Zejdlicovi ze Šenfeldu na Zvoleněvsi, který ještě přikoupil roku 1586 od císaře Rudolfa II. "dvůr poplužníl v Bratkovicích s mlýnem, potůčkem, dědinami ornými i neornými, s lukami, které jsou ten čas zatopeny rybníkem, a se vším příslušenstvím...". V roce 1597 prodal pan Hertvik Zejdlic všechen svůj majetek v Bratkovicích a Nabdíně královskému městu Velvary. V té době bylo v Bdratkovicích 10 gruntů, krčma, chalupa, poplužní dvůr a mlýn. Bratkovický mlýn byl vždy součástí poplužního dvora.

Třicetiletá válka poznamenala i Bratkovice a to nejen průtahy a ležením vojsk, ale zejména ničivým tažením armády pod velením švédského generála Bannera. Dne 30. října 1639 byly Bratkovice úplně vypáleny, právě tak, jako Velvary,  Nabdín, Bučina a Dolní Kamenice. Ve třicetileté válce byl poničen také bratkovický mlýn a obnoven byl až v roce 1694.

V roce 1705 byl v Bratkovicích postaven most přes potok a v roce 1713 Boží muka na odvrácení moru či jako poděkování těch, kteří přežili. V roce 1808 byla v Bratkovicích na návsi postavena nová jednoduchá, pozdně barokní stavba nové kaple, zasvěcená Panně Marii. Oltář v kapli byl pozdějším darem zdejšího rodáka, pražského primátora Bělského. V kapli se jednou ročně sloužila mše. Velvarské panství nad Bratkovicemi skončilo stejně jako nad Nabdínem a Bučinou v roce 1848. Tehdy také vznikl Obecní úřad Bratkovice - Nabdín.  Místní obcí se staly Bratkovice a Nabdín byl na dlouhou řadu let jen osadou.

Důležitým prvkem ekonomiky bývalo ve středověku rybníkárství. Také město Velvary vlastnilo několik rybníků, které zasahovaly i do života Bratkovic a Nabdína, neboť ležely také na jejich katastru. Do rybníků velvarští nasazovali především kapry a štiky. Ostatní ryby, které byly v menšině, se v záznamech nazývají drůbež.

Živelné pohromy vždycky způsobovaly velkou škodu. Nejinak tomu bylo i na Velvarsku. Velké průtrže mračen nebo jarní tání sněhu způsobovaly protržení hrází rybníků a velké záplavy. Za mimořádně krutých zim rybníky promrzaly až na dno. V roce 1707 bylo zase takové sucho, že mlynáři neměli po 18 týdnů vodu na mletí. V roce 1771 pršelo od 2. června až do 17. července. Všechny potoky se vzedmuly, při velké vodě se protrhly hráze několika rybníků a způsobily velké škody. Opravy byly nákladné. V roce 1784 se hráze při velké jarní povodni opět protrhly a způsobily takovou škodu, že se městská rada ve Velvarech usnesla, že rybníky budou vysušeny, neboť jejich výnos by nestačil na uhrazení rekonstrukčních prací. Zachován zůstal jen Malovarský rybník, ostatní rybníky byly během dvou let přeměněny na úrodné pozemky. Dno bývalého Bratkovského rybníka bylo sloučeno s pozemky. dvora. Rybníky již nebyly nikdy obnoveny. Ovšem zrušení rybníků nejen na Velvarsku, ale i na celém povodí zdejších potoků, mělo zřejmě vliv na klimatické změny ve zdejším regionu. Rozlehlé vodní plochy v mnohém směru nahrazovaly zdejší nedostatek lesů, neboť napájely podzemní vody, v létě zvlhčovaly vzduch a poutaly dešťové mraky. A v neposlední řadě také zvyšovaly půvab krajiny. Oblast Velvarska, ale také Slánska a Lounska patří od té doby k nejsušším oblastem Čech.

Rok 1848 a léta následující přinesla kromě zrušení roboty významné změny politické i hospodářské. Byly zpevňována dosavadní cesty, neboť se na nich zvyšoval provoz v důsledku vzrůstající hospodářské prosperity. V roce 1882 byla dána do provozu železniční přípojka z Velvar do Kralup nad Vltavou, což značnou měrou oživilo zdejší krajinu. Změny se dotkly i života v Bratkovicích a Nabdíně. Ekonomicky úspěšní zemědělci se začali vzdělávat i teoreticky na odborných školách a vybavovali své usedlosti novými stroji a technologickými zařízeními. Na polích zaváděli střídavé hospodaření a zaváděli také nové plodiny a pěstování ovocných stromů. Rozšířilo se pěstování cukrové řepy, kterou zpracovávaly nové cukrovary ve Velvarech a v Hospozíně. Docházelo také k přestavbám usedlostí a dalších objektů, bohužel však často s necitlivými zásady do původní architektury.

Přelom 19. a 20. století byl obdobím vzniku hasičských spolků a sokolských jednot, rozmáhal se společenský a kulturní život. Velký zásah do života našich obcí znamenalo vypuknutí 1. světové války. Mnoho mladých mužů muselo narukovat do armády. Z Bratkovic a Nabdína padlo na různých bojištích 16 občanů. Vznik Československa v roce 1918 znamena pro Bratkovice i Nabdín velké oživení. Důležitý průlom do zdejšího poklidného života přinesla elektrifikace v roce 1924. Kromě elektrických spotřebičů do domácností přibývalo elektrických pohonů mlátiček a dalších zemědělských strojů. V meziválečném období se Nabdín odtrhl na několik let od Bratkovic a stal se samostatnou obcí s vlastním obecním úřadem a finančním hospodařením.

Z Bratkovic pocházelo několik významných osobností našeho společenského života:

Jan Bělský (1815 - 1880) - vynikající pražský stavitel

Jeho bratr Václav Bělský (1818 - 1878) - byl purkmistrem Prahy v době, kdy byla okupována Prusy

Karel Krohn (1846 - 1913) - věnoval se založení hasičského sboru ve Velvarech v roce 1864, nejstaršího a nepřetržitě pracujícího dobrovolného hasičského útvaru v našich zemích.