Nabdín

I v případě Nabdína čerpáme z materiálů Ing. arch. Miloše Bílka.

Nabdín sdílel společné osudy s Bratkovicemi. Původ názvu Nabdín má několik vysvětlení. Mohl se skrývat pod slovesem bdíti, takže se původně říkalo "Na bdění" a z toho postupně vzniklo "Na bdí" a pak Nabdín. Jiné vysvětlení je možné hledat v knize "Místní jména v Čecháh", kde je zmínka o faktu, že Bakovský potok pramení u obce Bdín mezi Mšecí a Řevničovem. Potok se snad podle prameniště nazýval Bdín a tak nová osada ležela Na Bdíně. Z toho vznikl Nabdín. Ovšem slovo Bdín vzniklo ze staročeského jména Bda přivlastňovací příponou - ín a znamenalo Bdův dvůr. Nuže - vyberte si!

První zmínka o Nabdíně z roku 1045 je údajně v majestátu knížete Břetislava I., který vládl v letech 1037–1055. Tímto výnosem prý daroval vsi Nabdín a Bratkovice břevnovskému klášteru. Jeho text je obsažen v listu císaře Zikmunda a je to pravděpodobně falsum,  jako naprostá většina listin z doby před 12. stoletím. Skutečná autentická první zmínka o Nabdínu je v Registrech papežských z let 1352–1405, kde je v Řipském děkanátu uveden k roku 1358 farní kostel v Nabdíně - in villa Nabdynye.

Ve středověku patřil Nabdín břevnovskému klášteru. Ve druhém desetiletí 15. století se české kláštery dostávaly v důsledku husitských válek do finanční tísně a proto si správa břevnovského kláštera vypomáha tím, že propůjčovala některé statky za hotové peníze osobám, které je chtěly užívat. Tak hospodařil v Nabdíně a v Bratkovicích na příklad zeman Petr z Trkova. Směny, dědictví, zástavy, závěti, soudní spory a další majetkové přesuny pak pokračovaly. Těžko někomu ze současníků řeknou něco jména Diviše z Křešova, Firšice z Nabdína, Jindřicha z Klinštejna, Ondřeje Tatka z Kuří či Hertvika Zejdlice ze Šenfeldu na Zvoleněvsi. Posledně jmenovaný byl v té době vrchním správcem - hejtmanem - všech korunních panství v českém království. Když se však dostal do finančních potíží, prodal svůj majetek v Nabdíně a Bratkovicích královskému městu Velvary.

Na pravém břehu Bakovského potoka se kdysi rozkládal dvorec či menší osada, starší, než vlastní obec Nabdín. Dvorec zřejmě vlastnila ve středověku zemanskák rodina a její příslušníci se psali "z Malého Nabdince". Majitel Jan z Nabdince prodal svůj majetek před rokem 1541 městu Velvary a od té doby byl Nabdinec poplužním dvorem Velvar až do roku 1848. Tento objekt si udržel až do poloviny 20. století svůj starobylý charakter Uzavřený čtvercový dvůr měl po obvodě obytné a hospodádřské budovy s malými okny a střecha byla pokryta slaměnými došky, což v té době bylo již málokde k vidění.

Mimo statky břevnovského kláštera byl v Nabdíně svobodný dvůr, který se podle svého dávného majitele nazýval "Hynkovský", někdy také "Brožovský". Rovněž tento dvůr vystřídal řadu majitelů, až se dostal do majetku již zmíněného Hertvika Zejdlice ze Šenfeldu. Pan Hertvik také prodal v roce 1597 Hynkovský dvůr spolu s Nabdínem a Bratkovicemi městu Velvary. Který nabdínský statek byl Hynkovský se dnes přesně neví, ale lze se domnívat, že to byla usedlost čp. 1. Dokládá to jeho dominantní a oddělená poloha ve vsi.

Po dobu 250 let, tj. od roku 1597 do roku 1848 bylo královské město Velvary vrchností pro své poddané v Nabdíně a Bratkovicích. Dá se říci, že velvarští pánové byli dobrou vrchností a své poddané neutiskovali, neboť mezi nimi nebyl velký sociální rozdíl. Měšťané malého města se živili obchodem a řemesly, ale většinou si také pro vlastní potřebu obdělávali menší pozemky a tak mohli těžko dávat na odiv svoji nadřazenost.

Ve třicetileté válce prožily Velvary a jejich okolí mnohá utrpení. Roku 1632 krajinu sužovali sasští dragouni. Nejhorší ránu jí však zasadili švédští vojáci generála Bannera, kteří 30. října 1639 úplně vypálili Velvary, Nabdín, Bratkovice, Bučinu a Dolní Kamenici.

Druhá polovina 17. století byla i na Velvarsku ve znamení rekatolizace, ale i celkové obnovy země, zničené válkou. Na příklad v roce 1695 byl rekonstruován a rozšířen nabdínský kostel. Na odvrácení moru v roce 1713 nebo jako poděkování přeživších byla v Nabdíně vztyčena Boží muka. V roce 1743 byl do nabdínské zvonice zavěšen druhý zvon. V letech 1770 a 1771 bylo podle císařského dekretu provedeno číslování domů a sčítání obyvatelstva. Roku 1885 byl vydán "robotní patent", kterým se poddaným zmenšila robotní povinnost na polovinu. V roce 1781 zrušil císař Josef II. nevolnictví a poddaným bylo vráceno právo svobodně si hledat zaměstnání, uzavírat manželství a stěhovat se. Suchý rok a velká neúroda v roce 1805 přinesla do krajiny velkou bídu, ale potom se na Velvarsku rozmohlo pěstování brambor. Díky této plodině zde už nikdy nedošlo k hladomoru. Na podzim roku 1831 vypukla na Velvarsku epidemie cholery. Byla to však poslední epidemie, která zasáhla v masovém měřítku.

Velvarské panství nad Nabdínem, Bratkovicemi a Bučinou definitivně skončilo roku 1848 úplným zrušením roboty. Tehdy vznikl Obecní úřad Bratkovice - Nabdín. Brzy se stala místní obcí ves Bratkovice a Nabdín byl na dlouhou řadu let jen osadou. V následujících letech došlo v obecné rovině k obrovskému rozvoji všech odvětví lidské činnosti. Změny se pochopitelně odrazily i v životě Nabdína a Bratkovic, neboť jejich osudy se po staletí vzájemně prolínaly.